O plemeni RR

Vznik plemene

"Rhodéský ridgeback je poměrně mladým plemenem, jeho historie je přesto velmi napínavá a rozmanitá. Počátky plemene jsou spojeny s dobýváním divočiny, které se nesmazatelně zapsalo do tváře Afrického kontinentu. První bílí osadníci se usadili na jihu Afriky v roce 1652. Objevili zde Hottentotské kmeny a jejich polodivoké malé psy, s odstátýma ušima, zkrouceným ocasem a s pruhem opačně rostoucí srsti na hřbetě. Přestože se tito psi po následujících několik století křížili se psy přistěhovalců, ridge se dědil z generace na generaci.

Cornelius Johannes van Rooyen původně vlastnil smečku loveckých psů, která byla tvořena několika různými plemeny. Byli mezi nimi například Pointer, Irský teriér, Kolie, Bulldog, Deerhound a Doga. Není jisté, jestli van Rooyena zajímalo, zda má pes ridge či nikoli, ale postupně vytvořil nesmírně cennou smečku loveckých psů známou jako "van Rooyen lion dogs". Je doloženo, že psi s ridgem z jeho smečky vynikali v lovu, hlavně v zadržení lva. Navíc byli schopni přežít v počtu dostatečném pro uchování ridge a loveckých schopností tak, jak je známe i dnes.
Nejvýsadnější místo v historii zaujímá Francis R. Barnes, zakladatel Parent Club v Rhodesii a tvůrce prvního standardu plemene v letech 1922-1924. Francis Barnes sepsáním standardu dokázal ze psů, kteří byli jen loveckými psy s ridgem vytvořit nové plemeno nyní známé jako Rhodéský ridgeback."

[čerpáno z www.ckrr.cz]

Charakteristika plemene

Rhodéští ridgebackové jsou vysoce inteligentní psi schopní řešit problémy a nadaní dlouhou pamětí. Jsou mimořádně oddaní své rodině a nemusíte je cvičit na obranu. Potřebují majitele, kteří jsou odhodlaní vyžadovat stálou, důslednou disciplínu slušným způsobem a musí s tím začít hned, jak si štěně přinesou domů.

I když rhodéský ridgeback nepůsobí tak masivně jako rotvajler, je to mimořádně silný pes s velmi tuhou svalovinou. Množství tuku je mimořádně malé jako u typických chrtů. Rhodéský ridgeback tedy dokonale klame tělem a dokud se nebudete snažit udržet rozčileného ridgebacka, nebudete mít skutečnou představu o jeho síle.

Nejdůležitějším předpokladem k porozumění tohoto plemene je znalost jejich povahy. Jsou to psi s velmi silnou vůlí a dobře vyvinutým smečkovým instinktem. Protože jen málo rhodéských ridgebacků může dnes žít ve smečkách, lidská rodina se stala jejich "smečkou". Pokud budete zastávat vedoucí úlohu, bude mít váš pes minimum problémů s chováním, ale jestliže mu dovolíte, aby mluvil do chodu domácnosti, nepříjemností budou spousty. K tomu, abyste se stali vůdcem smečky, nemusíte vynikat nad psem po fyzické stránce. Ve skutečnosti rhodéský ridgeback nesnáší bití a jestliže ho podle jeho názoru nespravedlivě potrestáte, dlouho vám to nezapomene.

[čerpáno z publikace Rhodéský ridgeback od Ann Chamberlainové] 

Standard plemene dle ČMKU

F.C.I.-Standardč.146 / 07.08.1998 / D

Rhodézský ridgeback
(Rhodesian Ridgeback)

PŘEKLAD: Jochen H.Eberhardt

ZEMĚ PŮVODU: Jižní Afrika. Standard zpracovaly kynologické organizace Kennel Union of South Africa a Simbabwe Kennel Club.

DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 10.12.1996

POUŽITÍ: Rhodézský ridgeback se stále ještě používá v mnoha částech světa k lovu zvěře, ale těší se mimořádné oblibě také jako hlídací pes a člen rodiny.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 6 honiči, barváři a příbuzná plemena
Sekce 3 příbuzná plemena
Bez zkoušky z výkonu

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Rhodézský ridgeback je v současnosti jediným uznávaným plemenem pocházejícím z jižní Afriky. Jeho předky lze vysledovat do kapské kolonie, kde se smísili se psy dřívějších pionýrů i se zpola domestikovanými psy Hotentotů, kteří měli na hřbetě hřeben. Rhodézský ridgeback většinou lovil ve skupinách po dvou nebo po třech a jeho původní úlohou bylo vyslídit velkou zvěř (především lvy) a díky velké obratnosti ji zastavit, dokud se nepřiblížil lovec. Původní standard zpracoval v roce 1922 v Bolawayo (Rhodézie) F.R.Barnes. Tento standard byl založen na standardu dalmatina a v roce 1926 ho uznala jihoafrická kynologická organizace Kennel Union of South Africa.

CELKOVÝ VZHLED: Rhodézský ridgeback by měl být harmonicky stavěný, silný, svalnatý, obratný a aktivní, symetrický z profilu a při pohybu střední rychlostí vysloveně vytrvalý. Hlavní důraz se klade na pohyblivost, eleganci a funkční zdraví bez jakýchkoliv tendencí k nadměrně mohutnému vzhledu. Zvláštností plemene je hřeben na hřbetu (»ridge«), což je pruh srsti, jež roste opačným směrem než na zbývajících částech těla. Hřbetní pruh je základním charakteristickým znakem tohoto plemene. Ridge musí být jasně ohraničený, symetrický a směrem k zádi se zužuje. Musí začínat bezprostředně za lopatkami a dosahovat až ke kyčelním hrbolům. Hřeben na hřbetě smí vykazovat jen dva víry srsti (»crowns«), jež jsou stejného tvaru a jsou umístěny symetricky proti sobě. Dolní okraje vírů nesmějí přesahovat přes horní třetinu hřbetního hřebenu. Dobrá průměrná šířka hřbetního hřebenu (ridge) je 5 cm (2").

CHOVÁNÍ / POVAHA: důstojná, inteligentní, vůči cizím zdrženlivá, ale bez náznaků agresivity nebo bázlivosti.

HLAVA:

MOZKOVNA:

Lebka: Lebka by měla být střední délky (šířka mezi ušima a vzdálenosti od vrcholu týlního hrbolu až ke stopu a od stopu ke špičce čenichu by měly být stejné), plochá a široká mezi ušima; je-li pes v klidu, netvoří se mu na hlavě žádné vrásky.

Stop: Stop by měl být výborně vyznačen: profil od vrcholu týlního hrbolu až ke špičce čenichu nesmí tvořit přímku).

OBLIČEJOVÁ ČÁST HLAVY:

Nosní houba: Nos by měl být černý nebo hnědý. Černý nos by měl ladit s tmavýma očima, hnědý nos s jantarově zbarvenýma očima.

Tlama: Tlama by měla být dlouhá, hluboká a silná.

Pysky: Pysky by měly být pevně napjaté a dobře přiléhat k čelistem.

Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonale uzavřeným zámkem a úplným nůžkovým skusem. To znamená, že horní řezáky těsně přesahují dolní řezáky a v čelistech jsou posazeny kolmo. Zuby musejí být dobře vyvinuté, to platí zvláště o špičácích a trhácích.

Líce: žádné líce.

Oči: Oči by měly být posazeny ve střední vzdálenosti od sebe, kulaté, jasné a jiskřící, s inteligentním výrazem. Jejich barva by měla ladit s barvou srsti.

Slechy: Uši nasazené poměrně vysoko, střední velikosti, u kořene velmi široké a zužující se k zaoblené špičce. Uši by měly být neseny přilehlé k hlavě.

KRK: Krk by měl být poměrně dlouhý, silný a bez volné kůže na hrdle.

TRUP:

Hřbet: Silný.

Bedra: Silná, svalnatá a lehce klenutá.

Hruď: Neměla by být příliš široká, ale velmi hluboká a prostorná; nejhlubší bod hrudní kosti by měl dosahovat k lokti.

Předhrudí: Při pohledu ze strany by mělo být patrné.

Žebra: přiměřeně klenutá, nikdy by neměla být sudovitá.

OCAS : U kořene silný, směrem ke špičce ocasu se pozvolna zužuje, není ale hrubý. Přiměřené délky, není nasazen příliš nízko, ani příliš vysoko, nesen lehce zahnutý, ale nikdy nekroužkuje.

KONČETINY:

HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny by měly být zcela rovné, silné a se silnými kostmi; lokty přiléhají ke hrudníku. Při pohledu ze strany by měly být hrudní končetiny silnější než při pohledu zepředu. Silné zápěstní klouby, přední nadprstí postaveno lehce šikmo.

Plece: Šikmo uložené lopatky by měly jasně vyznačeny, plece svalnaté, jež dávají tušit velkou rychlost.

PÁNEVNÍ KONČETINY: Osvalení pánevních končetin štíhlé, koleno dobře úhlené, nárt krátký.

Tlapy: kulaté, s dobře sevřenými a klenutými prsty.

POHYB: Prostorný, volný a energický.

OSRSTĚNÍ :

SRST: Srst by měla být krátká a hustá, hladká a lesklá; srst není vlnitá ani hedvábná.

BARVA: Světle pšeničná až červená pšeničná. Trocha bílé na hrudi a na prstech je přípustná, velké bílé skvrny na těchto místech nebo na břiše jsou nežádoucí. Tmavá tlama a tmavé uši jsou přípustné. Příliš mnoho černých chlupů v srsti je nežádoucí.

VELIKOST A HMOTNOST:

Požadovaná kohoutková výška:

Psi: 63 cm (25") až 69 cm (27")
Feny: 61 cm (24") až 66 cm (26")

Hmotnost:

Psi: 36,5 kg (80 liber)
Feny: 32 kg (70 liber)

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.

POZNÁMKA: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

[čerpáno z www.ckrr.cz] 

Fenu nebo psa?

  • Fena se stává asi tak po druhém, či třetím hárání vážnou mladou dámou.
  • Fena je lehčí. Manipulace s ní je jednodušší.
  • Fena je samostatnější.
  • Fena je chytřejší.
  • Fena lépe pracuje.
  • Fena neutíká za psy (většinou).
  • Fena nevyvolává šarvátky, snaží se jim vyhnout.
  • Fena Vám může dát štěňátka,

  • Pes je stále celý svůj život připraven si s Vámi hrát.
  • Pes si stále hlídá svoji paničku.
  • Pes vzhledem ke svému samčímu vzhledu je lepší na hlídání (lidé se ho více bojí).
  • Pes je citlivější na vnější vjemy (vnímavější).
  • Pes je stále plný aktivity.
  • Pes Vám dává více najevo, že Vás potřebuje (je mazlivější).
  • Pes, pokud se začne prát, nemá v úmyslu zabíjet.
  • Pes, pokud se povede, je exteriérově hezčí než fena.
  • Pes může chodit na výstavy, kdykoliv si vzpomenete.

[čerpáno z www.ckrr.cz]